Josef Švejk

Documents

Gott strafe England

gott1.png
Jaroslav Hašek wrote the story Gott strafe England (May God punish England) in Kiev in October 1917. Here he ridicules the well known slogan "Gott strafe England" that was conceived in Germany in 1914 and soon took hold in Austria-Hungary as well. It is attributed to the German-Jewish poet Ernst Lissauer and is famously described in the novel Švejk when the good soldier receives from Baroness von Botzenheim a bottle of war liqueur carrying this famous slogan.

In this story the author first explains how the slogan evolved, then goes on to develop the story and put it in a setting he knew well: the 91st infantry regiment in Budějovice. In his usual manner Hašek mixes in copious factual references and real people, then amends the facts quite freely to achieve the desired effect. One of his methods include at times grotesque exaggerations, very similar to what we find in Švejk. Another hallmark of his writing is also apparent in this story: the quite detailed array of names and facts, details that generally are correct or at least verifiable.

The main protagonist of the story is captain Adamička, a character who briefly appears also in the novel Švejk. He is modelled on real-life Austrian officer Josef Adamička (1876-1917) who briefly served in the 91st regiment with Hašek. Some of the information the author gives about Adamička is authentic; he in fact had a brother in the Prague police (Ladislav), he was commander of the Reserve officer school (School for one-year volunteers) in Budějovice. It is also true that the slogan "Gott strafe England" was in use in Austria at the time Hašek joined the army. Austrian newspapers started to use it in December 1914 (probably even earlier).

Whether or not Josef Adamička was a fanatic who promoted "Gott strafe England" at every opportunity is difficult to verify, but the details Hašek gives about him about "going mad and joining the 75th regiment" are most definitely invented, indicating that Adamička's zeal may also have been exaggerated. Adamička never served in the 75th regiment, nor did he serve at the front after he was seriously wounded in Galicia in June 1915. In Budějovice there was only four weeks of overlap between the author and the "hero" of his story. Jaroslav Hašek joined the 91st regiment on 17 February, was admitted to hospital already on 6 March, and Adamička left for the front with the 8th march battalion on 18 March. They could not have met after that, and probably didn't meet during the author's hospitalisation either. One witness, Franta Hofer, recalls that Adamička actually liked the author and invited him to the officer's dining room to entertain the military gentlemen with "anecdotes about clerics and Jews". It is also ironic that this story was printed only a week before Adamička died from typhus in Belgrade, so he was fortunate enough to never read this unforgiving dressing down from his former sub-ordinate.

Related literature

Jomar Hønsi, 2015

gott6.png
Je velmi smutné, jestli někdo sám o sobě musí tvrdit něco pěkného. Němci například o sobě tvrdí, že jsou národ Goethův[1]. A tento národ Goethův vymyslil si na počátku války celou řadu hesel dětsky naivních. Nejčistší krása naivnosti leží v jich heslu „Gott strafe England!“

První, který použil tohoto výkřiku, byl hamburský kupec Feuselen[2], kterému Angličané zachytili na moři jeho deset žoků kávy.

Dovedu si zcela živě představit, jak tento počestný kupec, když mu sdělena byla zpráva o osudu jeho žoků kávy, vytáhl z úst svou dlouhou dýmku s hlavičkou Bismarcka[3] a zvolal s evangelickou prostotou „Gott strafe England!“ a večer jak to opakoval v proslulé hamburské Spatenbierhalle[3], odkud se to rozšířilo po celém Německu.

gott3.png
Neuigkeits Welt-Blatt 4.12.1914

Vynálezce onoho hesla byl fotografován v Die Woche[5] a německý císař poslal mu tento telegram: „Milý pane Feuselene. Vykonal jste jako německý muž svou povinnost. Jmenuji vás komerčním radou s prominutím poplatků.“

Pak se toho chopily různé německé nakladatelské firmy. Vydány byly pohlednice s tím krásným nápisem, spolek říšskoněmeckých pastorů vydal modlitbičku, jejíž každá sloka končila: „Gott strafe England!“

Předsedkyně spolku německých žen[6] v Lipsku a spolku pro ochranu kojenců[7] přišla na nápad nosit na pravé ruce velkoněmeckou trikolóru s tím bolestným výkřikem, továrna na cigarety J. F. Schaffer[8] v Hamburku vydala specialitu doutníků toho názvu, továrna na mýdlo v Berlíně SO-36[9] dala do oběhu Gott strafe Englandseife a firma Stollwerck[10] Gott strafe englandčokoládu.

Místa pro toaletu dam i pánů byla popsána tím heslem, turnéři němečtí se usnesli, že se jinak nebudou pozdravovat na ulici, a civilní angličtí zajatci v koncentračním táboře v Německu museli jíst z kotlíků s tím nápisem.

A tak se to přeneslo do Rakouska. Ve Vídni vydali medaliónky s tím heslem, které světil vídeňský arcibiskup ve Votivním chrámě[11], a možná že jste viděli reprodukci obrazu vídeňského malíře Dakauera[12]: Nebožtík císař František Josef klečí před oltářem, hledí divoce na kříž, jako by mu šlápli na kuří oko, a pod tím nápis „Gott strafe England!“

gott2.png
Böhmerwald-Volksbote 6.5.1915

Výnosem dolnorakouské školní rady[13] z konce roku 1914 rozkázáno, aby děti vítaly učitele při vstupu do třídy tím pozdravem, a časopis Volksbote von Böhmen[14] vydal v elegantní úpravě tento nápis pro ozdobu veřejných místností a soukromých bytů.

V Praze se navzájem počali tak pozdravovat němečtí židé a přestali teprve tehdy, když v Panské ulici před Prager Tagblattem[15] byli dva po tomto pozdravu kolemjdoucími chodci jako mimochodem ztýráni. A tento pozdrav dostal se nakonec i do c. k. rakouského vojska. U 91. pěšího pluku v Českých Budějovicích byl v tomto směru na výši doby hejtman Adamička, velitel školy jednoročních dobrovolníků[16]. Byl to muž, kterého nadchla největší pitomost, což měl již v krvi, neboť byl bratrem známého pražského inspektora jízdní policejní stráže Adamičky[17], na kterého se střílelo z revolveru už roku 1897 při protiněmeckých výtržnostech.[18]

Hejtman Adamička vyráběl tedy z ubohých jednoročních dobrovolníků, vyrvaných od učitelských kateder a od kancelářských stolů, rakouské důstojníky. S jednoročními dobrovolníky Čechy se mu to nijak nedařilo a v Českých Budějovicích stali se zásadně důstojníky jen Němci nebo ti, kteří si zapsali mateřskou řeč němčinu, nebo ten, který měl náhodou německé jméno. Někdy i to německé jméno se stalo osudným, jako kolegovi Böhmovi, který byl ryzí Němec z Krumlova a jednou na otázku hejtmana Adamičky, co je zač, odpověděl ulekaně: „Ich bin Böhm.“ „Also,“ řekl mu hejtman Adamička, „Sie gehen mit anderen Böhmen mit nächstem Marschbataillon in die Karpaten als Infanterist.“

gott4.png

Jednoho dne si mne dal zavolat. „Poslyšte,“ řekl, „shledal jsem, že místnost pro jednoroční dobrovolníky není náležitě vyzdobena patriotickými nápisy. Slyšel jsem, že vy píšete. Dole v kanceláři[19] vám vydají prkno a černou barvu. Vy napíšete hezkými písmenami ,Gott strafe England!’ K tomu si vymyslete patřičný verš. Můžete tam napsat, co chcete. Večer už to tam musí viset, abtreten!“

Dělat z rozkazu německé verše není věc lehká. Šel jsem do kanceláře a večer, když přišel hejtman Adamička, visel tam již tento nápis, vítaje diváky:

Zum Befehl auf der Wand 
„Gott strafe England!“ 
Herr Gott ist mobilisiert
und mit seinem Namen
mit England ist Amen.

Dostal jsem za ty verše třicet dní smíšeného vězení[20], vyšetřovali mne dokonce pro urážku náboženství a nakonec mne poslali s tím příjemným „nejbližším maršbataliónem“ na pozici[21].

gott5.png

Byl jsem již dlouho v Rusku, když setkal jsem se také s jedním od 91. pěšího pluku, který teprve nedávno přeběhl. Vypravoval mně, že se hejtman Adamička zbláznil a že ho přeložili k 75. pluku[22]. Nosil špičku na cigarety s tím nápisem i knoflíky u manžet, měl to napsáno inkoustovou tužkou na podšívce čepice, jeho sluha ho musel pozdravovat „Gott strafe England!“, šikovatel začínal s tím raport, a dokonce si to dal natisknouti na druhou stranu svých vizitek. Není také žádným tajemstvím, že jedna slečna v Budějovicích, s kterou udržoval ideální známost, musela si to vyšít na své podvazky. Dal si také zhotoviti malou emailovanou tabulku s tím pěkným heslem, kterou vozí s sebou a na pozici zavěšuje vždy ve své zemljance nad polní postelí.

Nyní u 75. pluku dává každému vojáku deset korun, když si to dá vytetovat na ruku. Nikdo ho neměl rád, u Černovic v 1916. roku po něm třikrát střelili[23]. Stal se málomluvným a omezuje se jen na nadávky.

Jedině se baví se svým psem Murzou, kterého vozí s sebou. To je ten pes, jestli se pamatuji, kterému jsme druhý den při vstupu do jednoroční školy dobrovolníků uvázali na krk černožlutou stužku za obojek.

Devatenáctého června [24] nastal pro celou řadu rakouských důstojníků od různých pluků u Zborova den, který výstižně smutně charakterizoval major Stuffenweiser ve svém zápisníku: „Dies irae.“[25]

gott7.png
Josef Adamička's death certificate

Naše bomby a bodáky účinkovaly na ně jako déšť na žížaly. Vylézali také ze svých děr a poskytli jsme jim ještě naposled možnost, aby kráčeli v čele svých podřízených, v čele dlouhých zástupů zajatých Rakušanů, kterými plnily se rozblácené cesty od Cecové na Krásno.[26]

A tak jsem se setkal po dvou letech opět s hejtmanem Adamičkou. Vlekl se smutně blátem cesty v čele velkého houfu zajatých rakouských uniforem. Neměl již ani na čepici zlaté jablíčko s Karlem I[27]. Šel s hlavou sklopenou v čele toho průvodu lidí, které jsme bodáky museli vyhnat z rakouského otroctví. A celý průvod uzavíral jeho pes Murza. Šel také s chlupatou hlavou svěšenou k zemi, ale ne pod tíhou myšlének, ale proto, že mu ji k zemi táhla emailová tabulka s nápisem „Gott strafe England!“, kterou nesl v tlamě za průvodem a kterou jako věrný pes, znající zvyky svého pána, zachránil v té hrozné chvíli ze zemljanky.

Jest nyní na zoologách, aby rozluštili onu velkou záhadu, proč zvířata jeví tak velkou příchylnost k nápisu „Gott strafe England!“. Doplňuji to ještě tím, že onen pes, který se stal mou válečnou kořistí, když mu řeknu „Gott strafe England!“, počne zcela pravidelně vrtět radostně ohonem.

V poli 5. října 1917.

Československý voják - 15.10.1917 (28.10.1917)



Comments

[1]Johann Wolfgang von Goethe (1749-1832). World famous German poet.

[2]The merchant Feuselen from Hamburg has not been possible to identify. The address book and merchant register from 1914 reveals no-one with the name of Feuselen (or similar) that was involved in the trade with coffee in Hamburg.

[3]Spatenbierhalle in Hamburg remains unidentified, perhaps this is a mix-up with a famous Munich beer hall of the same name.

[4]Otto von Bismarck (1815-1898), famous Prussian statesman, Chancellor of Germany from 1873 to 1890. He was the main force behind the unification of Germany.

[5]Die Woche was a Berlin weekly published between 1899 and 1944. Until 1916 it was owned by August Sperl.

[6]Deutsche Frauenverein, Leipzig. Not identified but has surely existed.

[7]Kinderschutzbund (Society for the protection of infants). Not identified but has surely existed.

[8]Tobacco factory J. F. Schaffer in Hamburg. Not identified.

[9]SO-36 refers to district Süd-Ost 36 in Berlin. At least two soap factories were located here in 1913: Pohl & Co and Jünger & Sohn.

[10]Stollwerck chocolate factory. Founded in 1839 in Cologne and still exists.

[11]Votivkirche in Vienna.

[12]Dakauer: probably refers to Wilhelm Dachauer (1881-1951), a Vienna based painter best known for his stamp paintings.

[13]Lower Austrian School Council. Not identified but has surely existed.

[14]Probably refers to Böhmerwald-Volksbote, a newspaper from Krumlov. They did in fact publish an item with the title "Gott strafe England" on 6 May 1915, at a time when Hašek was still in Budějovice and presumably had access to this paper.

[15]Prager Tagblatt, a German language daily with offices at Panská ul. 896/12, Praha I.

[16]Adamička was in fact head of the school for reserve officer's when Jaroslav Hašek arrived on 17 February 1915. The author himself initially attended the school which was located at Mariánská kasárna in Budějovice. Adamička left for the front with the 8th march battalion on 18 March.

[17]Adamička really had a brother in the Prague police: Ladislav.

[18]Anti-German riots in Prague in December 1897. Whether or not Ladislav Adamička fired at demonstrators is difficult to ascertain.

[19]Down in the office. The school for reserve officers was located on the 3rd (top) floor of Mariánská kasárna, the offices by all account on a lower floor.

[20]It was possible for a regiment to issue up to 30 days of arrest without taking the case to a higher court. Whether or not Hašek got 30 days in jail can not be verified, but it was known that he served at least one minor sentence for drunken and disorderly behaviour. He would surely not have been given 30 days for a trifle like this poem.

[21]Mystification: Adamička left with the 8th march battalion on 18 March. Hašek left with the 12th march battalion on 30 June, and this was obviously not the "next one".

[22]Mystification: Adamička never served in the 75th regiment. He was wounded by Kiernica in June, and never returned to front service.

[23]Mystification: Adamička was stationed in Belgrade at the time.

[24]19 June: the date of the battle of Zborów according to the old Russian calendar (2 July).

[25]Major Stuffenweiser. Not identified. "Dies Irae" (Day of Wrath) is a medieval Latin poem.

[26]The battle of Zborów took place by Cecova (now Kalinivka).

[27]Emperor Karl I, the last ever Habsburg emperor. He succeeded Franz Joseph I in November 1916.